- Celý víkend budeme chodit v pyžamu a nebudeme se koupat.
- Utápíme smutek v jídle a dobrotách, abychom zjistili, že nejlepší je míchat chipsy s gumovými medvítky a nutelou. Mňam!!!
- Brečíme, co to dá a spotřebujeme hromadu papírových kapesníků. A přitom jsme přesvědčené, že nic na světě nemůže bolet víc než tohle!
- Vzteky kopneme do květináče na dvoře
- Vytáhneme oblíbené plyšové zvířátko z dětství, které jsme měli dlouho v krabici pod postelí. Vezmeme ho do náručí a všechno mu to povíme: stejkně nám rozumí nejlíp.
- I u veselého filmu v kině začneme brečet!
- Několikrát za den voláme nejlepší kamarádce a necháme se od ní po sté ujišťovat - i když už otáčí oči v sloup - že za všechno může jen a jen on a že si tak skvělou holku nezaslouží.
- Schoulíme se v posteli do klubíčka a doufáme, že nám mamča přece jen napíše omluvenku do školy. To, co je teď nejdůležitější, je brečet a trpět!
- Všichni kluci nám budou připadat jako blbci.
- Věříme tomu, že už nikdy nepotkáme žádného skvělého kluka a do smrti zůstaneme sami!
- Doufáme, že příjdeme na jiné myšlenky a tak flirtujeme o sto šest, abychom pak zjistili, že náš bývalý byl stejně lepší, zábavnější a šarmantnější!
- Přestaneme si holit nohy. Na co taky?!

- Píšeme básničky, ve kterých ze sebe vypíšeme veškerou bolest celého světa. A cítíme se při tom jako ten nejmenší červík, který chodí po světě. Ach jo!
- Lidi, kteří nám dávají takové super rady jako "čas všechno zahojí" ,pěkně nahlas proklejeme. Co ti o tom vědí?!
- Poblázníme všechny kamarádky a dáme jim za úkol, aby zjistili, kde a v kolik bude. Abychom se po dvou hodinách strávených před zrcadlem nakonec rozhodly, že tam nepůjdeme, protože se cítíme neskutečně šeredné!
- Jakmile nás rozbolí malíček, okamžitě voláme mámu - vždyť jsme tak zranitelné!
- Neustále si pouštíme smutné zamilované písničky, abychom si naši bolest důkladně prožily.
- Naprosto bez zájmu sáhneme pro něco do skříně, oblékneme se a plné rovnoprávnosti vyrazíme v otřepaném looku do školy. Vždyť je to teď stejně jedno?!
- Všechno, ale opravdu všechno, co jsme od něj kdy dostaly, nahážeme vztekle do krabice a strčíme jí do nejvzdálenějšího rohu pokoje. A to všechno jen proto, abychom jí nakonec zase tajně vytáhly, otevřely a se slzami v očích si prohlížely věci v ní a vzpomínaly na hezké chvíle!
- Najednou budeme všude potkávat šťastné páry a budeme se ptát sami sebe, jestli jsme jediný člověk, který je sám!
- Půjdeme k holiči a necháme si naše hezké dlouhé vlasy proměnit v drsný krátký účes.
- Začneme kout plány, jak ho získat zpět! hm....to nevím mno...:D
Jsem odpurce 9 prvniho bodu to je vrchol. Uz to docitat nebudu...